Back in Helsinki

Tak jsem zpět, za poslední dva týdny se toho stalo tolik, že by to vydalo na dlouhé články, ale já dneska jen vybaluju, peru, uklízím a tříbím myšlenky. Psychicky se taky začínám připravovat na začátek svého posledního (doufám posledního) školního roku. Diplomka, titul, semináře, všechno mi to teď šrotuje.

Šrotují taky zážitky posledních dvou týdnů, mezi které paří návštěva mého bráchy ve Finsku a jeho první maraton, moje návštěva v Praze a Brně, krásná svatba na vysočině a trénink na mých prvních 10 km. Budou fotky, bude všechno. Teď jdu ale dodělat to vybalování.

Včera byl z letiště vidět krásný západ slunce:

A pán do toho hrál krásně na piano, někde jsem četla, že tohle piano na českém letišti přispívá k pozitivnímu hodnocení cestujících pro Prahu. Je fakt, že to mělo atmosféru...s kufříkem k pianu, vystřihnout si nějakou tu Amélii, pokračovat do gatu C 11.

Posílám pozdrav do celého světa!

Všední dny konce léta

Tak se nám ochladilo, každou noc prší a hřmí a bleskuje. V pondělí taky začala škola dětem, což se mě sice netýká, ale přináší to s tím počasím velmi silný pocit končícího léta. Ale ne, zůstávám pozitivní, ještě stále je světlo skoro do desíti. A zrovna začíná svítit sluníčko a svetr ještě taky není potřeba.

O víkendu jsme byli v Imatře, kde jsme dělali dřevo na celoroční zátop v sauně. Bylo to fajn celý den nosit, sekat a řezat dříví. Zajímavé je, že mým karpálním tunelům vůbec fyzická práce nevadí. Nejhorší je prostě počítač.

Taky jsme se byli koupat na Valkamaranta v jezeře Saimaa. Což je největší finské jezero a když se koupete na nějakém otevřeném místě, je to úplně jak moře. Vlny a písečná pláž, čistá voda, která teda akorát není slaná.

Všechno modrý je jezero Saimaa. Lappeenranta - Imatra je asi 35 km.

Asi jsem už úplně zblblá svým zahradničením, protože jsem tentokrát fotila jenom zahrady, záhonky, rajčata a kuličky rybízu, kterými prosvítalo slunce. Možná mi někdy pošle Simův táta fotku jak děláme dříví, tak jí sem pak ještě přidám.

Dneska večer přijede brácha a v sobotu poběží maraton, takže si myslím, že je čas na článek o běhání v Helsinkách, protože se mi zdá, že se z toho začíná stávat národní sport.

A tady už ty záhonky:

A tohle je ten skleník, který jsme stavěli v březnu (připomínka zde)

Chilli na balkóně

Musím se pochlubit s dalším pěstovatelským úspěchem - po měsíčním čekání a kvetení se konečně začaly klubat chilli papričky, a jakou rychlostí. Rostou asi tak centimetr každý den. Jsem zvědavá, kolik jich ještě bude. Vzhledem k vedrům máme z našeho zaskleného balkónu tropický skleník, takže papričky si to užívají.

Další letní víkend

Z mého letního blogování je to asi jasné - Helsinky a léto je boží kombinace. Dokonce i vedro si stále ještě užívám. Víkendy jsou samozřejmě nejlepší a ani tenhle se nijak neodlišoval od vysokého standardu. Před létem jsem měla strach, že budu o víkendech pracovat, nakonec se to ale změnilo, takže si můžu každý víkend užívat nádherného léta.

A co se dělo tenhle víkend?

Vždycky první pátek v měsíci je zdarma vstup do muzea moderního umění Kiasma. Tak jsme s Kate vyrazily do muzea, ty volné pátky jsou tam většinou fajn, je tam hodně lidí, ale docela příjemná atmosféra. Pravidelně tam potkávám spolužáky z finštiny, cizinci mají tyhle dny zdarma občas víc zmapované než Fini. Na fotce je růže, která je celá poskládaná z bonbónů. Má asi 4 metry v průměru.

V sobotu se konala Kallio block party, což je venkovní jednodenní festival ve čtvrti Kallio (kde bydlíme i my). Tentokrát byla pro auta a tramvaje uzavřená na celý den ulice Helsinginkatu, na jeden den auta vyměnili muzikanti, stánky s jídlem a posedávající mladí i staří. Je to vždycky zajímavý mix kultury, muziky, popíjení, potkávání známých. Prostě klasická letní akce, která už k Helsinkám patří. Loni byla party na jiné ulici, ale bylo přesně tak teplo a hezky. Byla jsem tam dost brzo přes den, tak to ještě úplná párty nebyla, ale ty houpačky pověšené na semaforech se mi líbily.

Večer jsem pak zamířila autobusem do Espoo na zapíjení malého Matyáše, syna od mých českých známých. Matyáš byl skvělý, choval se na své 4 týdny fakt ukázkově, celý večer s náma vydržel grilovat a popíjet na krásném pobřeží právě v Espoo. Dokonce se nechal i asi na půl hodiny chovat. Díky Kláře a Františkovi za pozvání a organizaci :-)

V neděli jsme s holkama vyrazily na výlet na kole. Nejdřív jsme jely s Kate vyzvednout Martinu do Konaly a pak jsme pokračovaly k Bodaminjärvi, což je jezero s pláží a kempem, kde jsme se kvalitně vykoupaly a vyslunily. Na zpáteční cestě jsme našly borůvky. Vybavené krabičkami po obědě, jsme se daly do sbírání a ke konci i focení. Dohromady jsme za neděli ujely necelých 50 km, na což jsem se svým městským kolem docela pyšná. Borůvky dneska ke snídani chutnaly skvěle!

snídaně - borůvky s jogurtem a banánem

Příští víkend jedeme za rodičema do Imatry, tak jsem si jistá, že zase bude co fotit, jíst a zažívat.

Mějte se fajn!