Motivace

Začínám mít nepříjemný pocit, že se brzo vracím do školy a do práce. Prázdniny byly tak super, že bych ještě zvládla další tři týdny. Teď se ještě nějak namotivovat jít do knihovny a začít psát všechno, co musím brzo odevzdat.

Motivace mi všk nechybí v mém novém koníčku - pletení. Včera totiž poštou přišel opožděný ježíšek od Simovy

mámy (moje jsou ty modré). Naše nové ručně pletené palčáky. Umělecké dílo. Boží. Druhá fotka ukazuje, k čemu jsem se dneska odhodlala - s malou pomocí knížky a youtube jsem se pustila do šály.

 

Taky jsem včera byla poprvé bruslit, nový rok bude aktivní (doufám!) a příští týden by mělo začít ze dne na den mrznout, takže doufám, že to opravdu vyjde a třeba zamrzne moře a já budu moct jít bruslit na moře. A to sluníčko by mi taky vubec na chvíli nevadilo. Pro zajímavost: Ve Finsku se všichni ládujou vitamínem D. Čím víc překročíte denní doporučenou dávku, tím líp. Prý to pomáhá na únavu z nedostatku světla. Já to nepociťuju, ale nechala jsem se strhnout a taky ho jim.

Příjemnou neděli přeju!

Hyvää uutta vuotta

Nový rok je tu! Vše dobré! Doufám, že rok 2014 zase přinese spoustu zajímavých zážitků!

Vánoce v Imatře utekly jak voda. Já mám Vánoce fakt ráda. Je to čas odpočinku a přesně tak to bylo i letos. Letos jsem si mimo odpočinku obstarala i nového koníčka. Vypla jsem na dva týdny počítač a začala jsem plést. Za pár dní jsem měla v ruce (na hlavě) svojí první vlastoručně upletenou čepici. Ruční práce jako forma odpočinku mi příjdou vysoce účinné a já si tímto dávám předsevzetí - ve volném čase méně surfování na internetu, více vlastoručně upletených čepic na hlavách přátel a příbuzných :) A mimo čepice jsem již tradičně umíchala bramborový salát, který má již tradičně velký úspěch.

Na Silvestra jsme byli se Simem sami doma v našem bytečku v Helsinkách a užili si klidný den s dobrým jídlem a pitím. Z původního plánu dělat tapas, se vyklubaly jednohubky s lososem, chorizem, sušenýma rajčatama a rukolou na finském žitném chlebu. Pak jsme odlévali cín, což je fisnká silvestrovská tradice. Je to vtipné, ale mě jedna várka vyšla jako houby - takže letos bude hodně hub v lese. Mám radost! O půlnoci jsme se vydali na procházku k vodě kousek od Hakaniemi, odkud byly vidět ohňostroje. Překvapilo mě, jaké rakety se tu dají koupit pro vlastoruční odpalování. My jsme se nezmohli ani na prskavku letos. Zakončili jsme to estonskýma bublinkama a šli jsme brzo spát.

Dneska je prvního ledna - ospalo, pochmurno, šedivo. Mám trochu chmury z končících prázdnin a zítřejšího nástupu v práci v 9 ráno. Ale bude zase veselo. Třeba zítra večer, až půjdem bruslit. Mějte se fajn a dobré vykročení do roku 2014.

Šárka

Cas predvanocni

Predem se omlouvam, bude to bez diakritiky, jsem bez sveho pocitace, ktery je v Helsinkach a ja jsem v Imatre. Nebudu se moc rozepisovat. Zhruba takhle travim tyden pred Vanoci:

Minule pondeli jsme byli v Tallinnu. Je to z Helsinek trajektem coby kamenem dohodil a Finove jezdi do Tallinnu zasadne kvuli alkoholu. Tallinn si zaslouzi vlastni clanek, ktery ale asi bude az po Vanocich. Jednu fotku vsak prikladam:

 Ve stredu jsme posbirali sily, vyzvedli na poste posledni darky a dorazila Liisi ze Skotska.

Ve ctvrtek jsme se vsichni vlakem odebrali do Imatry, kde bydli Simovi rodice a kde se jiz tradicne setkavame na Vanoce. Jsem rada, ze to letos vyslo tak pekne, ze si tu muzeme uzit cely tyden jidla, odpocinku a dobre nalady. Bohuzel je teplo a snih temer roztal. O zabavu se vsak staraji predevsim kocouri Oliver a Elmeri, kteri jsou ...... pauza...prave mi prisel na klin Oliver, sedl si na klavesnici notebooku a zacal prist. To asi kocky delaj casto co?

Taky se tu hodne vari a ji a pripravuji ruzne speciality na Vanoce. Dneska se pekla 6ti kilova sunka a nakladali herinci. A vcera jsem se taky vratila ke svemu oblibenemu peceni housek.

Taky se snazime chodit ven, ale z celeho tydne bylo takovehle nebe videt jednou. A ze to clovek musi naplanovat, kdyz je svetlo od pul desate do tri.

jedno skoro jarni odpoledne

Zdravim vsechny, preji prijemne a klidne Vanoce a ja zas napisu treba o tom, co jsme jedli. Pac to stoji za to!

Zimní chataření

Tak jsme se z podzimu rychle přehoupli do zimy a ve čtrtek jsme se vydali směrem k Imatře a ještě o 50 kilometrů severněji do Puumaly. Simovi rodiče nevlastní chalupu, ale mají oblíbené místo, kde si chatku aspoň jednou do roka pronajímají. Tenhle víkend byl prodloužený, protože v pátek se slavil den nezávislosti, takže jsme byli na chatu pozváni i my. Po dlouhém podzimu v Helsinkách a v knihách, to byla vítaná změna prostředí. Navíc zrovna ve čtvrtek začalo vydatně sněžit, což mě potěšilo, protože sníh je fajn a osvětluje tmu.

A co se tak dělá v zimě na finské chatě? Nic asi tak úplně převratně inovativního, my jsme byli každý den na procházce zasněženou krajinou, mezi tím jsme jedli lososa pečeného na venkovním ohni (rozhodně nejlepší jídlo víkendu!), no a jak už to tak ve Finsku bývá, nesmí chybět pořádně vyhřátá sauna. Skok do jezera po sauně jsem vynechala, procházka po sněhu mě zchladila dostatečně. A navíc jezero pomalu zamrzá (ale chodit se po něm ještě taky nedá).

Zajímavá je taky tradice na den nezávislosti (6. prosince), kdy finský prezident pozve do svého sídla finské celebrity, elitu, známe i neznámé sportovce, zpěváky, politiky, no prostě spoustu "důležitých" lidí, se kterými si podává ruku. Vše je živě přenášeno v TV a na tuhle promenádu se kouká asi tak polovina celého Finska. Hlavně jde o to, v jakých šatech kdo letos přišel a s kým přišel. Pak je raut, koncert a tanec. Letos se to však konalo v Tampere, což je netradiční, ale důvod je ten, že prezidentský palác v Helsinkách je v rekonstrukci.Na finské chatě nechyběla televize, takže i my jsme se na kus dívali, ale pak jsme radši šli do sauny.

Nevýhoda zimního chataření je zaručeně délka dne, která je zkrátka nedostačující. Světlo je od 9 do 3 odpoledne. Po třetí se začne rychle stmívat a v půl čtvrté je tma jak v pytli. V ten okamžik se člověk musí začít věnovat pletení, vaření, čtení a relaxaci. Dá se to vydržet :-)

Laura s náma tentokrát nebyla, ale vyslala za sebe svoje kočky Olivera a Elmeriho. 

Hodně energie do nového týdne přeji!

Tma

Dostala mě, dneska. Až do dneška jsem si říkala, že to s tou tmou letos nění tak hrozný. Dneska se vše změnilo - je to hrozný! Budík dneska zvonil v 8, škola až od 12ti, ale zato zítra ve dvě zkouška...první písemná! Takže musim vstát a číst. Od 8mi do 10ti musim mít rozsvícené všechna světla, abych něco viděla. Ve dvanáct jdu do školy a v půl třetí už jsem zase doma (vynechávám finštinu, abych mohla číst). Najím se a zalezu si do postele, aby mi bylo u toho čtení teplo. Najednou se probudím a je tma a já vyděšená z toho, že je deset a že jsem tudíž prospala ten drahocený čas, který jsem si udělala vynecháním hodiny finštiny. Kouknu na hodiny a ono je čtvrt na pět. Úleva! Ale tím pádem jsem spala jen půl hodiny a tudíž pořád únava! Vařím hektolitry zeleného čaje, obleču si nejteplejší svetr a čtu. Zátra zkouška ve dvě odpoledne...doufám, že jí nezaspím.

Postřehy

Můj život se točí kolem školy, občas práce a zbytek odpočinku. Postřehy několika posledních dní:

Sýkorky, kterým jsme nainstalovali na okno tuto krmící lojovou kuličku pro, jsou výkonné a kuličku dokážou zkonzumovat za týden. Když je síťka prázdná, sýkorka netrpělivě přeskakuje z horní příčky od teploměru na dolní.

Poslední dobou slýchám, že ukulele je moderní záležitost. Od té doby, co jsem viděla ukulele na jednom finském blogu, vidím ukulele na každém rohu.

Finská kartička zdravotního pojištěnce (Kela kortti) a evropská kartička zdravotního pojištění, jsou dvě odlišené kartičky. Mám s tím problém, neb mám v peněžence moc kartiček. Problém nemám s tím, že jsem již konečně pojištěná ve Finsku a nemusím platit 1140 kč měsíčně české VZP.

Za poslední týden jsem přečetla jednu celou magisterku (o který ještě potřebuju napsat dvě stránky), Ióna od Platona, Poetiku od Aristotela, článek o Palestincích na pláži v pásmě Gazy, článek o naratologii v historických událostech, článek o něčem, co se jmenuje historiebruk (použití historie).

V pátek shlédnutý film Melancholia se nám se Simem fakt líbil. V sobotu shlédnutý film Pěna dní nás naopak docela zklamal.


Pořád tu ještě nezačalo sněžit ani mrznout, skoro zvláštní.

Stmívá se ve čtyři, listí a barvy jsou pryč, prostě listopad.

Ještě měsíc školy a pak měsíc volna. Takže s chutí do toho!

kino Engel v Helsinkách mírně připomíná Světozor, což je super!

Česko

Měla jsem týden volno, první půlku týdne jsme se váleli v Imatře, no a tu druhou jsem se oháněla v Čechách. Doslova. Za pět dní jsem objela kolečko Praha - Brno - Hronov - Praha. Babička měla osmdesátiny a výstavu, tak jsme to trochu oslavili. Sáře je už 5 měsíců, tak jsme to taky trochu oslavili. Chvíli jsem i stihla moje molé spolužáky. Bylo to fajn. Mezitím jsem stále stresovala a dopisovala poslední esej. Na tu jsem mimochodem zvědavá. Jeslti projde, budu ráda!

Taky jsem si celou dobu uvědomovala, jaký je to luxus pracovat, studovat, žít v mateřském jazyce. Nějak mě ty jazyky zmáhají, studium ve švédštině není úplně to samé, jako studovat švédštinu pěkně v bezpečí Brna. Studovat finštinu je jako studovat maďarštinu. Po třech letech mi unikají základní věci. No jo, člověk se musí snažit, aby měl to, co chce. Z mé angličtiny se stává mezinárodní hybrid.

Tady pár fotek. Pěkný sobotní večer, neděli a začátek týdne!

Sára

Hradec králové - nádraží

brácha u voleb v Hronově

Hronovka = prdlavka

díla mé babičky

na hronovském hřbitově

___________________________________

I spent few days in Czech Republic, visiting my friends and my family. My granny turned 80 and had a little party and vernisage of her work. It was cool to be there for a while, see people and speak my own language. Before moving to Finland I never thought how good it actually is to study, live and work in your own language. I am now doing everything in foregin languages and it's tiring sometimes. But that's life :)

Have a nice Sunday and good start of the new week!