Nekonečné trable s finštinou

Nějaký hnidopich na facebooku komentoval, že tohle je jak srovnávat češtinu, slovenštinu a polštinu s maďarštinou...že ta finská kočka by si rozuměla moc dobře s estonskou a karelskou kočkou. No jo, asi je to fakt, na druhou stranu, kdo žije ve Finsku a umí švédsky, si často přijde jako ta finská kočka, protože jak detaily napovídají, švédština je sice fajn a nápomocná v celé Skandinávii, ve Finsku je ale jazykově vcelku k ničemu.

Zdroj a větší rozlišení plakátu zde.

Konec punku v Helsinkách

Dnešní neděle byla zamlžená, skoro jak z nějakého filmu. Skroro jak z filmu Alois Nebel.

Dneska v neděli večer se konal v Suvilahti v Helsinkách český kulturní večer, v kulturním centru Oranssi (které mi připomnělo Dejvickou knihovnu) se na prostěradlo přilepené izolepou na zeď a zatížené dvěma plechovkami hráškové polívky, promítal film Alois Nebel. Za přítomnosti Jaroslava Rudiše a Jaromíra99. Fotka Nebela ve finské mlze zde.

Po filmu Jaroslav Rudiš a Jaromír99 odpovídali na otázky, pak zahráli pár písní, pak Rudiš četl kousek z Konce punku v Helsinkách, pak se hrálo, pak překladatel Konce punku do finštiny Eero Balk četl kousek Konce punku ve finštině, pak se zas chvíli hrálo a pak se povídalo a podepisovalo.

finský překlad knihy Konec punku v Helsinkách 

Bylo to super! Mix češtiny a finštiny, trochu nostalgie, přátelská atmosféra, mlha, spoustu kamarádů, prostě celkově vydařené. Předpokládám, že stejný večer v Praze by byl narvaný k prasknutí, v Helsinkách to bylo komorní. Chybělo jen český pivo. Pánové to vyřešili následovně...Lapin kulta je lapin kulta. Já bych toho Šeráka :-)

bhoto by Kate

Díky za organizaci Bohemia seura!

Přemítám

Tenhle podzim je úplně jiný než ten minulý. Vlastně to je normální, ale loni jsem začala studovat v Helsinkách a první rok na magistru byl docela masakr, spoustu kurzů a do toho práce. Každý týden několik deadlinů, psaní lecture diaries, psaní esejů, chození na hodiny a semináře, které byly narozdíl od českých přednášek velmi intenzivní a soustředění-vyžadující.
Teď je vše jinak, skoro všechny kurzy celého studia jsem odchodila loni, letos mám dva semináře na diplomku, musím napsat diplomku a odchodit tři kurzy, které jsem nestihla loni. Pracovala jsem celé léto a tak si pravděpodobně do konce prosince dávám s prací pauzu. To znamená oproti loňsku spoustu "volného" času, jenže to je automaticky nutnost se sama donutit k aktivitě, pasní, čtení a přemýšlení. Výsledek by měl být magisterský titul příští rok v dubnu.

Jenže dneska je situace ve Finsku taková, že i moji finští kamarádi a spolužáci s dokončením školy nijak zvlášť nespěchají, protože všichni ví, že najít práci v humanitních oborech je jak hledat jehlu v kupce sena. S prací to je bídné. Jak se nám to ukončení studia všem blíží, tak se konverzace u oběda (který zpravidla jím se spolužáky) velmi často týká právě otázky "a co pak?". Následuje zvedání rameny, nejisté úsměvy a pocit sounáležitosti, že ani pro jednoho z nás to nebude úplně lehké. Nejlíp jsou na tom asi ti, kteří studují sice pomalu, ale důvod k pomalému studiu je již existující pracovní pozice. Na druhou stranu znám takové, kteří právě kvůli práci ani po 10ti letech studií nemají dopsanou diplomku a nemůžou se k tomu přimět. Posouvání, odkládání, přerušování studia je tu naprosto běžná praxe. Žádná magická hranice 26ti let tu také neexistuje, po třicítce se sice některé studentské výhody limitují, stále to je ale velmi příznivé a studovat denní prezenční studium ve 40ti není nic divného nebo neproveditelného.

Nutno však podotknout, že moji bilingvní švédsko-finští spolužáci mají přeci jen výhodu ve svých jazykových schopnostech, čímž i větší šanci slušného místa. Moc se s tím nestresuju, i když Simo mi dneska na moje myšlenky řekl, že se podceňuju. Já nevím, snažím se momentálně používat pravidlo jedno po druhém. Tudíž teď pěkně dostuduju a pak se uvidí.  Nemůžu se ale zbavit pocitu, že otázka "a co pak?" mi v hlavě zní čím dál tím častěji.

Pozdrav a několik podzimních fotek posílám všude tam, kde zrovna jste.
Šárka

moje nejoblíbenější místo tohoto podzimu:
Töölönlathi

Pozdimní radosti

O víkendu jsme byli opět na návštěvě u rodiny v Imatře. Zase to bylo fajn, podzim je zrovna v plné kráse, dokonce bylo teplo tak, že jsem byla běhat v tričku...no dobře, vyběhla s větrovkou a pak jsem si jí musela celou dobu nějak uvazovat a držet a otravovat se s ní, že jsem se na to pak vykašlala, vzala si jí zpátky na sebe a bylo mi vedro. Vedro v říjnu ve Finsku - to jde :-) Akorát teda dneska je zase 8 stupňů a zataženo. Na podzim se řeší počasí, pořád a všichni všude komentují, jak se ochladilo a jak ještě jeden pěkný poslední den a jestli už vytáhnout zimní kabát.

Moje oblíbené podzimní (z velké části gastronomické) aktivity ve Finsku:

Houby - tentokrát prý bylo hodně praváků, my jsme dostali už připravenou skleničku s usušenýma. Voní!

Zavařování - Simova máma Arja je super, protože i když je ve Finsku náročný něco velkýho vypěstovat, ona se fakt strašně snaží a ještě jí to baví, a jde jí to! Tentokrát měla hodně rajčat, ještě na konci září sklízela poslední zelené, které vevnitř došly do červena, ale už byly trochu unavené a tak jsme v pátek zavařovaly "paholaisen hillo" = dábelský džem. Jsou v tom rajčata, papriky, chilli papričky, česnek a tak, samý dobrý věci. Taková salsa omáčka. Co je na finském zavařování taky fajn, že se toho nemusí dělat 1000 skleniček, i kvůli 5ti se to vyplatí a člověk se s tím nemusí patlat tři dny v kuse a za rok zjistit, že toho bylo moc a že se to zas nestihlo sníst.

Suolakurkku neboli slané okurky se nakládají v srpnu, teprve v říjnu jsou ale správně odležené a vylouhované. Chuťově jsou to spíš kvašáky než nakládačky. Na chleba se sýrem s nima!

Jablka - hodně jich tu letos bylo, máme doma mošt z vlastních jablek. A o víkendu byl koláč a maso v jablečné omáčce.

Barvy

A na závěr jedno rodinné foto, na zahrádce u babičky, sbíráme jeřebiny.