Letem mým finským světem

Poslední dva týdny se nesly ve znamená Velikonoc, vytržené osmičky a neuvěřitelného příchodu jara. Ze všeho mám radost a vše jsem prožívala naplno. Nejdřív se stalo to, že mi před dvěma týdny vypršela legitka (pro brňáky šalinkarta, pro Finy matkakortti) a já se rozhodla vzkřísit kolo (přesněji řečeno jsem pověřila Sima, aby ho nafoukl). Sice bylo před dvěma týdny ještě pořád na kabát, šálu a kulicha, ale začala jsem jezdit a najednou se dostavilo jaro.

Pak jsem šla na trhání osmičky, to bylo překvapivě rychlé a bez problémů, navzdory strachu z infekce a dlouhého hojení. Četla jsem asi moc diskuzí na internetu. Nicméně jsem se rozhodla, že svoje zuby dám natolik do pořádku, že za dva týdny jdu na vytržení druhé hodní osmičky...no a pak už jen jedna dolní, ale to nechám asi na podzim.

Po trhání jsem se hodila den marod ve škole a minulý čtvrtek jsme vyrazili na Velikonoce do Imatry. A tam se to stalo - jaro přišlo! Ze dne na den, najednou 15 stupňů a slunečno, navíc se dny teď prodlužují takovou rychlostí, že ještě v devět večer je světlo. Takže paráda, teď už jen čekám, až se vše zazelená. V pátek byl svátek a my jsme jeli za babičkou (která je úžasná a pěstuje chilly papričky), jedli, pili a saunovali.

V sobotu jsme dostali na zodpovědnost postavit hliníkový skleník. Brnkačka, mysleli jsme si... Že to bude trvat od 9 ráno do 9 večer, nás celkem překvapilo. Naučila jsem se zase nové finské nadávky, vypila jsem u toho několik piv, udělala asi 1000 dřepů, zašroubovala asi 300 vrutů, poškrábala jsem se od plexiskla a skoro se naučila čínsky. No ale výsledek stojí za to! Všechny části k sobě přes obrovskou nedůvěru všech zúčastněných pasovaly a nakonec je to docela pěkný skleník, na který jsem právem pyšná. Rada na závěr: pokud se chystáte stavět skleník, vždy se koukněte, jestli je k němu srozumitelný návod! Ušetří vám to několik hodin zapeklitého luštění klikyháků a obrázků velikosti hlavičky od špendlíku :-)

Aby toho nebylo málo, tak škola je skoro u konce a my letíme zítra se třídou na víkendovou exkurzi do Kodaně. Takže já jdu balit. Pěkný zbytek týdne, pěkný víkend a já sem pak určitě hodím nějaké dánské poznatky.

Vajíčka barvená v cibuli měla ohromný úspěch.

babička a budoucí papričky

skleník ve stavební fázi

Oliver se orientuje podle slunce

Skleník téměř hotov

klasika

Trochu kultury

Po dlouhé době si začínám připadat zase trochu jak v Brně. Totiž školy je o poznání méně. S tím, jak se blíží konec školního roku, se také dají úkoly spočítat na prstech jedné ruky, a tak je čas trochu i na jiné aktivity. Vydali jsme se totiž (opět se školou) do divadla a to hned dvakrát. Jsem ráda, že švédsky mluvící Finové jsou tak kulturní. Hodně chodí hlavně do divadel, což znamená, že švédských divadel je po Helsinkách hned několik. To největší a nejdůležitější je Svenska Teater, které svojí polohou skoro předčí finské národní divadlo.

My jsme ale byli minulý týden v divadle Viirus, které mi pro změnu připomnělo divadlo od damu Disk, takže jsem zavzpomínala na svoje gymnaziální léta a nechala se ohromit naprosto dokonalou choreografií a scénografií divadla Viirus, což je taková helsinská alternativa. Dneska jsme byli na takzvaném Spex (od slova spectacle), což je koncept ze Švédska a je to studentské komické divadlo, ale dost profesionálně působící. Zvláštností je tradice, že si publikum může přinést svoje bublinky (skumpa) a popíjet při hře. Další věc, co se smí, je přerušovat hru tím, že člověk volá na herce různé pokyny. Například se dá zařvat "omstart", což znamená začít znovu a většinou se to řve, když se souboru povede něco opravdu vtipného, na řadu pak přichází improvizace.

Žít kulturně je opravdu fajn, zvlášť když člověk tu kulturu navíc studuje. A navíc jsem dneska do divadla jela na kole a ujela 15 kilometrů a zase jsem si začala uvědomovat, jak jsou v Helsinkách super cyklistické stezky. Ale o tom zas příště. Pěkný zbytek víkendu!

Na slovenské ambasádě

Dneska jsem se zcela neplánovaně dostala na slovenskou ambasádu, kde se konal odpolední dýchánek pro česko-slovenské studenty v Helsinkách. Sešlo se tam asi 20 lidí, převážná část studentů, kteří jsou ve Finsku jako erasmáci na semestr nebo dva. Bylo to příjemné setkání s českým a slovenským velvyslancem v krásné budově v Kulosaari. Diskutovalo se vše možné ohledně Finska, hlavně vzdělávací systém, který tu všichni testují v rámci výměnných pobytů. Většina lidí z je Finska nadšená, ale i kritické hlasy se našly (hlavně psaní esejů ve škole není mezi Čecho-Slováky moc oblíbené :-). Rozhodně zajímavá zkušenost. Konec hlášení. Dobrou noc!

O jídle, chia semínkách a cukru

Ve Finsku je podle mého názoru jednoduché stravovat se zdravě. Chodit do univerzitní jídelny je jedna věc - ke každému jídlu hora salátu, na výběr vždy vegetariánské a většinou i veganské jídlo, velmi často na výběr ryba. Základní stavební kámen finského stravování je tmavý žitný chleba. V obchodech jsou ho metrové regály, zatímco když chce člověk nějakou bílou bagetu či veku, je odkázán na menší výběr a vyšší ceny. Já jsem se situací naprosto spokojená, čím dál tím víc sahám po stoprocentně žitném, celozrném chlebu, který mi po nejednom ochutnávání různých jiných chlebů, chutná úplně nejvíc.

Co mi ale kazí moje snahy je cukr, který si můj mozek žádá, když trávím 8 a víc hodin denně ve škole. Snažím se nahrazovat čokoládu a jiné sladkosti banány, tvarohem, ořechy. Jenže například ořechy jsou ve Finsku oproti čokoládě celkem nákladná záležitost a prostě dost často mám na čokoládu fakt velkou chuť, takže se zase tak moc neomezuji :-)

No ale zdravý sladkosti jsou fajn. Dneska jsem chytila kreativního ducha a pustila jsem se do improvizovaných sušenek. Když jsem míchala těsto, trochu jsem se bála, nepoužila jsem totiž žádný recept. Takovou kombinaci, kterou jsem si vymyslela, bych asi v žádném receptu nenašla. Smíchala jsem tohle: velkou nastrouhanou mrkev, hrnek ovesno-žitno-ječmeno-pšeničných vloček, hrst chia semínek a slunečnicových semínek, hrst špaldové mouky, vodu, olivový olej, jedno vejce, hrst hnědého cukru, půlku hořké čokolády nasekané na kousky. Těsto vypadalo dost divně a lepivě, tak jsem ho jen rychle promíchala a bojovně z něj udělala placičky, které jsem pak upekla v troubě na 170 stupňů asi 20 minut.

Výsledek mě kupodivu velmi mile překvapil a ještě milejší bylo, když sušenky chutnaly i Simovi. Musím takovéhle věci podnikat častěji a výrobky si brát do školy na svačinu. V rámci sušenkovo-chia nadšení jsem vygůglila tyhle recepty, které hodlám vyzkoušet a třeba i Vám dodají inspiraci k tomu zkusit trochu něco jiného.

Chia Oatmeal Breakfast Cookies

Chia Seed Crispbread Crackers

Baked Eggplant Sandwiches

Nakonec fotka mých sušenek před pečením a po pečení (plný plech jsem nestihla vyfotit, ochutnávání bylo přednější).