Letos v létě pracuju na jednom projektu - je to katalogizace knihovny maršála Mannerheima (mimo jiné byl také finským prezidentem). V Helsinkách je jeho muzeum a tam se ta knihovna nachází. Muzeum je ve skutečnosti vila, kde Mannerheim v Helsinkách bydlel. Návštěvu muzea vřele doporučuji, je to tam zařízené přesně tak, jak kdyby tam bydlel dodnes.
Předevčírem se v muzeu konala recepce a vernisáž nové výstavy. Zároveň je 4.6. den, kdy se Mannerheim narodil. Mannerheim byl jak finský prezident, tak taky důležitý vojevůdce a všichni pozvaní měli mít černý oblek a na něm připnuté medaile za zásluhy.
Byl to opravdu zážitek, kdyby mělo Finsko krále, tak Mannerheim by jím mohl asi být. Já jsem si minimálně připadala jak na přijetí u krále. Vila, kde se muzeum nachází, je opravdu moc pěkná budova v krásném okolí parku Kaivopuisto. Z oken výhled jak jinak než na moře. Na recepci byli pozvaní hosté, kteří vypadali velmi důležitě (zvlášť ti s medailemi). Servírovalo se pravé šampaňské, jednohubky s kaviárem, lososem a nějakým speciálně upraveným hovězím masem. Zajištěno tradiční patiserií Ekberg na Esplanaadi. Jako dezert byl neuvěřitelně dobrý čokoládový dort, na kterém bylo bílou polevou vyvedeno Mannerheimovo logo (je možné vidět na fotce z minulého příspěvku). Celé dvě hodiny se korzovalo, konverzovalo a pilo. Já jsem tam taky pár lidí už znala, takže to bylo opravdu příjemné. Nejúžasnější ale byla celková atmosféra dob minulých. Kvůli takovým zážitkům opravdu nelituju toho, co tu dělám.
Fotit jsem se vevnitř neodvážila, bylo velmi příjemné, že ani nikdo jiný nevytahoval iphony a nefotil makrem ty úžasně vypadající jednohubky a dorty. Nakonec jsem se ale neudržela a při odjezdu (byla jsem myslím jediný host na kole :-) jsem Vám aspoň cvakla muzeum/vilu zvenku.
Předevčírem se v muzeu konala recepce a vernisáž nové výstavy. Zároveň je 4.6. den, kdy se Mannerheim narodil. Mannerheim byl jak finský prezident, tak taky důležitý vojevůdce a všichni pozvaní měli mít černý oblek a na něm připnuté medaile za zásluhy.
Byl to opravdu zážitek, kdyby mělo Finsko krále, tak Mannerheim by jím mohl asi být. Já jsem si minimálně připadala jak na přijetí u krále. Vila, kde se muzeum nachází, je opravdu moc pěkná budova v krásném okolí parku Kaivopuisto. Z oken výhled jak jinak než na moře. Na recepci byli pozvaní hosté, kteří vypadali velmi důležitě (zvlášť ti s medailemi). Servírovalo se pravé šampaňské, jednohubky s kaviárem, lososem a nějakým speciálně upraveným hovězím masem. Zajištěno tradiční patiserií Ekberg na Esplanaadi. Jako dezert byl neuvěřitelně dobrý čokoládový dort, na kterém bylo bílou polevou vyvedeno Mannerheimovo logo (je možné vidět na fotce z minulého příspěvku). Celé dvě hodiny se korzovalo, konverzovalo a pilo. Já jsem tam taky pár lidí už znala, takže to bylo opravdu příjemné. Nejúžasnější ale byla celková atmosféra dob minulých. Kvůli takovým zážitkům opravdu nelituju toho, co tu dělám.
Fotit jsem se vevnitř neodvážila, bylo velmi příjemné, že ani nikdo jiný nevytahoval iphony a nefotil makrem ty úžasně vypadající jednohubky a dorty. Nakonec jsem se ale neudržela a při odjezdu (byla jsem myslím jediný host na kole :-) jsem Vám aspoň cvakla muzeum/vilu zvenku.
Tiše závidím, musel to být nezapomenutelný zážitek. těším se na vyprávění v Hr. gr.
OdpovědětVymazat