Tak se nám ochladilo, každou noc prší a hřmí a bleskuje. V pondělí taky začala škola dětem, což se mě sice netýká, ale přináší to s tím počasím velmi silný pocit končícího léta. Ale ne, zůstávám pozitivní, ještě stále je světlo skoro do desíti. A zrovna začíná svítit sluníčko a svetr ještě taky není potřeba.
O víkendu jsme byli v Imatře, kde jsme dělali dřevo na celoroční zátop v sauně. Bylo to fajn celý den nosit, sekat a řezat dříví. Zajímavé je, že mým karpálním tunelům vůbec fyzická práce nevadí. Nejhorší je prostě počítač.
Taky jsme se byli koupat na Valkamaranta v jezeře Saimaa. Což je největší finské jezero a když se koupete na nějakém otevřeném místě, je to úplně jak moře. Vlny a písečná pláž, čistá voda, která teda akorát není slaná.
Asi jsem už úplně zblblá svým zahradničením, protože jsem tentokrát fotila jenom zahrady, záhonky, rajčata a kuličky rybízu, kterými prosvítalo slunce. Možná mi někdy pošle Simův táta fotku jak děláme dříví, tak jí sem pak ještě přidám.
Dneska večer přijede brácha a v sobotu poběží maraton, takže si myslím, že je čas na článek o běhání v Helsinkách, protože se mi zdá, že se z toho začíná stávat národní sport.
A tady už ty záhonky:
.jpg)
A tohle je ten skleník, který jsme stavěli v březnu (připomínka zde)
O víkendu jsme byli v Imatře, kde jsme dělali dřevo na celoroční zátop v sauně. Bylo to fajn celý den nosit, sekat a řezat dříví. Zajímavé je, že mým karpálním tunelům vůbec fyzická práce nevadí. Nejhorší je prostě počítač.
Taky jsme se byli koupat na Valkamaranta v jezeře Saimaa. Což je největší finské jezero a když se koupete na nějakém otevřeném místě, je to úplně jak moře. Vlny a písečná pláž, čistá voda, která teda akorát není slaná.
 |
| Všechno modrý je jezero Saimaa. Lappeenranta - Imatra je asi 35 km. |
Asi jsem už úplně zblblá svým zahradničením, protože jsem tentokrát fotila jenom zahrady, záhonky, rajčata a kuličky rybízu, kterými prosvítalo slunce. Možná mi někdy pošle Simův táta fotku jak děláme dříví, tak jí sem pak ještě přidám.
Dneska večer přijede brácha a v sobotu poběží maraton, takže si myslím, že je čas na článek o běhání v Helsinkách, protože se mi zdá, že se z toho začíná stávat národní sport.
A tady už ty záhonky:
A tohle je ten skleník, který jsme stavěli v březnu (připomínka zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat