Prosluněná neděle

Dnešní den byl ukázkou toho, jak je v Helsinkách krásně, když se počasí umoudří. Chtěla jsem jet na výlet na kolech, ale nakonec se Kate, mojí spoluvýletnici, nepodařilo nafouknout kolo, tak jsme šly na procházku. Eira je jedno z nejhezčích míst v Helsinkách. Moře, krásné staré domy, venkovní kavárny...no a když je slunečno, tak to tam vypadá asi takhle:

A na závěr moje večeře: (to oranžové je mrkvová polévka)

Dobrý učitel nad zlato

Asi většina lidí, kdo na tenhle blog zavítá, tuší, že finština není zrovna ten nejjednodušší jazyk, který si člověk může vybrat. Já jsem si však finštinu ani nijak moc nevybrala, finština si vybrala mě, nebo teda úplně na rovinu si mě vybral jeden Fin. Kvůli němu jsem se rozhodla odjet do Finska a začít tu pracovat a studovat. No ale k finštině jsem to měla stále docela daleko, protože pracuju i studuju ve švédštině (což pro mě byla jasná volba, pokud to jde, všude se procpat se švédštinou).

Nevím, kdo tohle vymyslel, protože zůstat v klidu, když se člověk snaží vymyslet
 některý ze 16ti finských pádů, je celkem těžký úkol.

No ale díky tomu, že studuju na univerzitě, mám také přístup ke kurzům finštiny. Finštinu jsem se tak nějak chtěla učit od začátku, ale kupodivu jsem pro to dva roky vůbec nic aktivně nedělala. Nejdřív jsem byla v Brně, kde to byla dost nuda na jedné hodině týdně pro nefinštináře. Loni jsem si myslela, že jsem nejzaneprázdněnější člověk na světě, když pracuju 5 dní v týdnu, takže jsem se finštině věnovala minimálně. Teprve tenhle školní rok jsem s finštinou začala pořádně.

Existuje tisíc hůř znějících finských slov než elokuvateatteri!
Nicméně to ilustruje to, že ve finštině není moc mezinárodních slov.

Univerzita pořádá kurzy finštiny pro takzvané "degree students", což jsou ti mezinárodní studenti, kteří tu studují buď celého bakaláře nebo magistra. Úrovní je spoustu a přihlášení jednoduché. Můj první šok byl, když nás v září začalo asi tak 40 studentů. Očividně to byl šok i pro našeho učitele, který na nás na první hodině koukal jako na stádo. Naštěstí se brzy otrkal.

Můj finský učitel se jmenuje Yrjö a tenhle článek se jmenuje kvůli němu, protože Yrjö je nejlepší učitel jazyka, kterého jsem kdy měla. Naprosto vážně! První, co mě napadá je, že je fajn mít jednou za život učitele, ne učitelku na jazyk. Pak už mě napadá jen samá chvála na Yrja, který jednou i vyhrál jakousi anketu o nejlepšího učitele finštiny ve Finsku. Je fakt parádní, má 20 let praxi učení finštiny pro cizince, což je vidět. Je to neuvěřitelně živý člověk, který je schopný lézt po lavicích, ukazovat polohu krávy (při vysvětlování něčeho kolem jógy), zpívat, nahlas se smát, kreslit a názorně ukazovat. Do toho samozřejmě mluví zásadně pouze finsky a nutí nás mluvit finsky. Abych neopomněla gramatiku, i tu umí skvěle vysvětlit. Připadá mi to skoro neuvěřitelné, že jsem na takového člověka narazila. Opravdu mi dal naději, že jednou tu zákeřnou finštinu pokořím. A kupodivu mi jde finština líp než před rokem. Mám před sebou ještě hodně práce, ale tenhle rok mě určitě dobře nasměroval. Mám z toho už několik týdnů radost. Jazyky jsou super, ale bez dobrého učitele je to občas dost těžké. Takže já jsem strašně ráda, že mi to takhle vyšlo. A ještě jeden důkaz, proč je Yrjö super je, že nám organizuje extra konverzační hodiny. Takže pokud člověk chce, má finštinu místo dvou lekcí týdně, třikrát.

A tady pár zajímavých zábavných jazykových obrázků, které potěší asi zřejmě jen finštináře :)

Pěstování bazalky na školním dvoře zní jako dobrý nápad!

Nemám teď v hlavě nic moc jiného, než školu a odpočítávání týdnu do Velikonoc, po kterých už mě čeká jen dva týdny a v těch dvou týdnech ještě k tomu exkurze do Kodaně. To bude fajn. Do té doby však ještě pár týdnu pilné práce do školy.

Jedna věc mě ale zaujala, univerzita nabízí pronájem speciálních pytlů, které se využívají na pěstování zeleniny (možná mají nějaký speciální název, který já neznám). Je to projekt, který běží přes léto na různých pozemcích univerzity, které jsou přes léto víceméně opuštěné. Člověk si může ten pytel (nebo půlku pytle) za nějaké to euro pronajmout a pěstovat si, co uzná za vhodné. Vtipné je, že jedno ze stanovišť je například ve dvoře budovy, kde chodím skoro každý den na hodiny. Je to v úplném centru Helsinek. Vzhledem k tomu, že letos celé léto strávím v Helsinkách, nad tím začínám vážně uvažovat. Připadá mi to jako zajímavý projekt. Nemáte s pěstováním v pytlích někdo zkušenost? Ráda bych se dozvěděla víc!

Takhle to může vypadat - obrázek je z Londýna.

A tady je video, které s pěstováním nemá nic společného, ale které mě velmi pobavilo. O tom, jak se dva finští turisti v LA ocitnou na natáčení nějaké Talk Show, a jak jsou z nich Američani paff. Je to fakt sranda :-)

První jarní den

Dneska je první jarní den a podle teploměru je to klasický finský jarní den, ráno totiž bylo mínus pět stupňů. Přesto si to užívám, protože je slunečno a já slunce v těchto dnech používám jako přírodní budík, před osmou mi totiž sluneční paprsky dopadnou přesně do oka. V létě tohle moc nemám ráda, ale takhle na jaře je to super, v člověku to probudí naději na teplo a pěkné počasí.

Taky jsem si řekla, že jaro je třeba přivolávat všemi způsoby, takže jsem si koupila krásně žluté narcisy (a zaimprovizovala s alobalem místo květináče). Koukám na ně při snídani a dávám si sluneční "koupel", škola až od 12cti, takže jsem fakt spokojená. 

Přeju sobě i Vám brzké a teplé jaro a pěkný den z Helsinek!

Víkend v Imatře

Já vím, že Imatru už všichni znáte. Jezdíme tam párkrát do roka k Simovým rodičům. Je sranda vždycky někomu ve škole nebo v práci říct, že jedu na víkend do Imatry a vypadat u toho nadšeně. Imatra je totiž ve skutečnosti docela díra a většina Finů si Imatru spojuje s Ruskem (je to od ruských hranic asi tak 10 km).

Realita je ale taková, že v Imatře žije polovina mojí rodiny a mně je tam pokaždé zatraceně dobře. Dům, ve kterém Simovi rodiče, Hannu a Arja, bydlí, je pro mě oáza klidu, dobrého jídla a srdečných lidí. Vedle rodičů bydlí doma ještě Simův brácha Tuomas, který zrovna studuje nábytkářství a letos se snaží dostat na uměleckou školu.

Tenhle víkend přijeli do Finska i ségra Liisi s přítelem Rossem. Hannu a Arja slavili 30 výročí svatby a tak jsme měli malý juhla (oslavu). Největší poprask způsobil voileipakakku (sendvičový dort), to je totiž taková finská klasika na oslavy. A je to prostě obří sendvič, ke všemu pokrytý majonézou a ozdobený podle situace (viz obrázek). Ross je Brit a ze sendvičového dortu měl trochu šok. Já už jsem na finský divný věci asi zvyklá a tentokrát mi to i docela chutnalo :-)

O víkendu se taky ochladilo a napadl sníh, takže jaro, o kterém jsem se zmiňovala minulý týden, nevydrželo a budu si na něj muset ještě nějaký ten měsíc počkat. Před focením jsme se pokoušeli stavět sněhuláka, ale nevyšlo to, protože sníh byl moc zmrzlý.

Pěkný týden přeju!

Stockholm

Už je to nějaký ten pátek, kdy mě v Helsinkách přijela navštívit Káťa. Přijela opravdu v pátek večer. O víkendu jsem si zahrála na průvodkyni po Helsinkách a v neděli jsme vyrazily lodí do Stockholmu. Kátě se Helsinky líbily, tedy alespoň myslím. Počasí bylo dost nevlídné, ale přesto jsme za dva a půl dne nachodily alespoň 20 km.

Loď z Helsinek do Stockholmu je kapitola sama pro sebe, kterou jsme tentokrát nezvládly úplně celou zdokumentovat. Nicméně jednoduchý obrázek: několikapatrový trajekt plný barů, tanečních parketů a jednoho obřího duty free shopu, kde ceny alkoholu jdou až na třetinové ceny na finské či švédské pevnině. Tak si dokážete představit, že takové lodi se zkrátka říká party boat. Zajímavé je, že někteří Finové jezdí na loď pouze kvůli té jízdě, ve Stockholmu loď stojí asi 4 hodiny a pak se zase otočí a plaví si to zpátky k Helsinkám. Člověk ani nemusí vystupovat, mnozí nabírají síly v kajutě. My jsme to vyhmátly a koupily si nejlevnější kabinu z celé lodi. Sice jsme zaplatily jen 48 euro pro obě a celou kabinu, co jsme ale při nákupu nevěděly bylo, že naše kajuta se nachází v poschodí mínus 9. To znamená pod patrem, kde jsou auta a náklaďáky. V podstatě pod vodou a za lodním šroubem. Tak neklidné spaní jsem už dlouho neměla.

Ve Stockholmu jsme za dva dny nachodily asi tak 30 km, protože jsme chtěly ušetřené peníze za mhd vrazit do skvělých mrkvových muffinů. Stockholm je město, kam se asi vždycky budu ráda vracet. Oproti Helsinkám je větší, starší a značně metropolitnější. Více přistěhovalců, kteří jsou více vidět na všech možných pracovních postech, větší domy, větší obchody a v neposlední řadě vyšší ceny. Stockholm má také nádherné staré město, což ho činí o mnoho atraktivnějším pro turisty.

Z jazykového hlediska jsem si zase připadala srandovně. Moje švédština je totiž velmi finská. A finská švédština je hodně odlišná od té švédské. Přiblížím to nad příkladem výslovnosti. Slovo kommunikation by stockholmský Švéd vyslovil zhruba komunikachůůn. Švédsky mluvící Fin (a s ním i já) to samé slovo vyslovíme komunikašůůn občas dokonce komunikačůn. K tomu se ještě přidá intonace, která ve švédské švédštině je a ve finské není, a máme skoro dva různé jazyky. Co mě ale potěšilo bylo, že lidi automaticky předpokládali, že jsem z Finska. Když jsem kupovala známku na pohled, paní za pokladnou se mě zeptala, jestli chci tu známku do Finska. Trochu jsem jí pak zmátla, když jsem řekla, že do Česka.

A co jsme viděly?

Ďáblova bible v královské knihovně

Vasova loď

Gamla stan v noci

A Gamla stan ve dne a já s Káťou

kousek slunce

nábřeží

A Axela Oxenstiernu

Brzké jaro (ale abych to zase nezakřikla)

Dneska byl úplně jarní den. Po tom včerejším zubařovi se mi úplně rozjasnily obzory. Možná to bylo taky tím, že se mi včera podařilo usnout již v 11 večer a dnes jsem se vzbudila v 10 ráno - potřebný a opravdu nabíjející spánek je občas neskutečně potřeba.

To slunce a absence sněhu mě donutilo zabrousit ve fotkách z loňského roku. Loni, jak jistě víte, byla zima ve Finsku naprosto nekonečná. Touhle dobou bylo stále nějakých těch 10 pod nulou a Helsinky stále pod sněhem a ledem. Našla jsem tuhle fotku, vyfocené 25. března 2013, zobrazení zamrzlého moře a lidí na něm.

Dneska bylo slunečno a plus 5, kdyby nebylo toho vichru, tak by bylo opravdu teplo. Sníh nikde, led se nezadržitelně rozpouští. Měli jsme dokonce svačinu na lavičce, kde jsme sice vymrzli, ale pojmenovali jsme to jako manifestaci přicházejícího jara. Jara, které letos přichází o dva měsíce dřív než loni. Teď už jen doufat, že se za pár dní neochladí a nezačne chumelit. Snad ne. Už chci jaro a pak léto :-)

Studentské zdraví je důležité, ale trvá to...

Dneska mám čerstvý zážitek ze studentského zdravotního centra v Helsinkách. Mám jich za poslední dobu víc, protože tam již pár týdnů chodím k fyzioterapeutce se svým bolavým zápěstím. Ten dnešní je ze zubařského křesla. Pokud je člověk student na univerzitě, má automaticky nárok na služby studentského zdravotního centra. Většina služeb je zadarmo. Jediné, co zadarmo není, je zubař, ale na to, že jsme ve Finsku, jsou to zanedbatelné částky. Výhoda je také v tom, že jsou všichni studentští doktoři pod jednou střechou, tak se dá vyřídit víc věcí najednou a člověk se nemusí pořád někam registrovat a přihlašovat.

Dneska jsem byla právě u zubaře. Řekl mi "dobré jitro", pak z něj vypadlo "rozumím trochu česky" a nakonec "I watched a lot of Nemocnice na kraji města when I lived in České Budějovice. Ukázalo se, že je to Polák. Doufám, že tím, že je Polák, pochopil naše výchoďácké praktiky a fakt, že mi moje zubařka již asi 10 let neudělala rentgen. Výsledek je ten, že mám asi 6 kazů na opravu. Napsal mi, kolik si mám zamluvit setkání a povzbudil mě, že to je ok, že to spraví. Bylo mi stejně trochu trapně.

No tak jdu do kanceláře, kde se dělají objednávky (ano, sestry práce není sedět celý den na telefonu a objednávat pacienty) a zjišťuji, že mají plné termíny do konce května. Červen ještě nemají otevřený na objednávky, zavolejte si 17. března. Slzy na krajíčku, šest kazů a ani jeden objednaný termín.

Finský zdravotnický systém funguje, ale je to všechno na dlouho. Člověk si může vybrat státní zařízení, kde jsou čekací doby na doktora půl roku, za zubaře se tam platí taky, ale celkem málo. Nebo pak soukromý sektor, kde se sice nečeká, ale za každý zákrok se může platit i několik set eur. Na druhou stranu je vidět, jaký tu mají ti doktoři klid na práci. Ten můj zubař byl přesný, pečlivý a vše mi vysvětlil. S vyřizováním objednávek se nezaobírá on ani jeho sestra, na to je přece kancelář o patro níž. Doufám, že se situace brzy vyjasní, je to ale trochu otrava. Na čekací doby půl roku nejsem úplně zvyklá.

Mimo zubaře se toho za poslední měsíc stalo ještě o mnoho víc a alespoň retrospektivně sem již brzy vrznu článek s fotkami ze Stockholmu.

Pěkný víkend přeji a až budete u zubaře, zeptejte se na rentgen :-)