Myšlenky ze sauny: Thajsko

Necelý týden po návratu z Thajska začínám přemýšlet, že by bylo vhodné trochu oprášit blog. Tentokrát to bude po dlouhé době na téma cestování a já jsem stále nadšená, že to může být o mé první cestě do Asie. Cesta se v našich hlavách rodila dlouho, v Simově hlavě asi od té doby, co byl před pěti lety v Kambodži. V mé skoro od té doby, co jsem viděla jeho fotky z Kambodži. Konkrétní podobu naše cesta dostala již v září minulého roku, kdy jsme si řekli, že další finskou zimu jen ve Finsku nedáme a že prostě musíme někam za teplem. No a po pár dnech hledání a po vyřazení Srí Lanky kvůli ceně letenky, jsme koupili letenku do Bangkoku na březen 2015. Těšění mohlo začít...A neskončilo až do 27. února, kdy jsme se nalodili na nejdřív normální letadlo do Moskvy a po Moskvě na gigantické letadlo (400 lidí na palubě mě stále děsí!) do Bangkoku.

zabaleno pro dva na dva týdny, příště stačí ještě o půl batohu míň

Po příletu jsme strávili dvě noci v Bangkoku, kde jsme první den bloudili po městě v okolí našeho hotelu a druhý den jsme vyrazili na chrám Wat Pho. K tomu jsme využili skvěle fungující hromadnou dopravu. Můj oblíbený prostředek byl BTS Sky train. Něco jako metro, akorát nad zemí a ještě nad silnicí a mezi věžáky. Člověk tam zažije jeden z prvních tepelných šoků, protože ani na letišti nebyla tak silná klimatizace, jako ve vagonech BTS. Takže člověk se strašně zpotí, když leze ty tři patra nahoru do schodů na stanici, pak tři minuty čeká a popadá dech a pak nastoupí do lednice. Pokud jede pár zastávek, tak se to dalo a vlastně to bylo příjemné.

Bts je to na těch sloupech

Na chrám Wat Pho jsme jeli lodí po řece Phaya Thai. Loď byla fajn, normálně městská hromadná doprava a jeden lístek jedna cesta asi 10 korun.

V Bangkoku jsme si samozřejmě začali všímat pouličních prodavačů jídla, kteří se stali mými oblíbenci na celé cestě. Prodavači se často vyznačují tím, že jsou mobilní, vše mají na vozíčku nebo i na sajdkáře od motorky. Většinou každý prodává jeden druh jídla. Například nudlovou polívku (moje oblíbená), nebo smažené nudle/rýže, opékané maso nebo čerstvé ovoce. Výběr byl nepřeberný a většina pouličních prodavačů se vyrojila po setmění po šesté večerní. Ceny jsou taky velmi příznivé, za nudlovou polívku s masem jsme platili tak kolem 40ti korun, za maso s rýží tak do stovky, samozřejmě záleželo. Pouliční jídlo je ale rozhodně nejlevnější varianta, co člověk v Thajsku může mít.

naše první ochutnávka, co jsme vůbec nedokázali
určit, co jíme...bylo to takové vaječné smažené
těstíčko s bylinkama a s chilli omáčkou

Kokosová zmrzlina v kokosovém ořechu se
sticky rice (to zelené), to žluté zase nevím, co bylo

Thajské barbecue - masové špízy všeho druhu,
jeden špíz tak za 10-30 korun

Z Bangkoku jsme letěli do Krabi, kde jsme hned na letišti jeli mikrobusem na ostrov Ko Lanta, na naší první destinaci u moře. Let trval hodinu a cesta mikrobusem asi 3 hodiny. Nechali jsme se téměř náhodně vyhodit na jedné pláži, kde jsme si po celkem nenáročném hledání našli ubytování v bambusovém bungalovu přímo na pláži. Ko Lanta je ostrov dlouhý asi 27 km, kde se toho dá kromě moře i dost vidět. Půjčili jsme si na dva dny scooter, což je tam klasika a objeli jsme ostrov od severu na jih a dvakrát i skrz. Na jihu ostrova jsme navštívili národní park, kde to bylo pěkné, ale spíš to byl jen park. Nevím úplně, z jakého důvodu byl národní. Nicméně vonělo to tam jako v zoo v tropickém pavilonu. Místní opice byly extrémně drzé a jedna mně dokonce málem ukradla brýle. Moře bylo na Lantě super, naše pláž byla perfektní, pak jsme ale viděli, že na spoustě pláží byla velká eroze, což turistické kanceláře na svých fotkách příliš nezdůrazňují. Znamená to, že při odlivu, se téměř nedá koupat v moři kvůli velkým kamenům a skalám, které jsou při odlivu na pláži. My jsme ale měli štěstí a mohli jsme se koupat celý den.

Západ slunce každý den na jiný způsob

Bambusové chatičky

Z Ko Lanty jsme zamířili ještě víc na jih na Ko Mook, což je už opravdu mini ostrůvek, kde ještě stále žije 4000 místních obyvatel, převážně rybářů. Na Ko Mook bylo moře opravdu tyrkysové, ale nejzajímavější tam byl asi ten kontrast mezi místním obyvatelstvem, které tam spokojeně žije v horách odpadků (což je pro naše sterilním Finskem vypálené oko docela nepochopitelné) a turisty, kteří přijíždí za tyrkysovým mořem. Měli jsme štěstí na ubytování a přímo majitelé našeho bungalovu na Ko Mook organizovali jednodenní výlety na okolní ostrovy se šnorchlováním.

bydlení v palmovém háji

Na Ko Mook jsme taky viděli, jak můžou vypadat zničené korálové útesy a pláž, která je sice do 4 odpoledne nádherná, ale po odlivu až do rána vypadá spíš jako poušť.

Nevýhoda Thajska je, že Thajci umí anglicky jen přesně tolik, co potřebují, aby vám prodali nějakou službu...odvézt lodí, prodat výlet, prodat kokos. Jiné přiblížení k místním je ale dost těžké i kvůli tomu, že jsou na turisty neuvěřitelně zvyklí a chovají se k nim téměř profesionálně, úsměvů hodně, dobrého jídla taky, ale člověk nemůže čekat, že s místníma pokecá o tom, jaký život v Thajsku opravdu je.

naše výletní loď

tady jsme šnorchlovali a relaxovali

kokosový ořech vám mačetou naříznou
a po dopití vám ho i rozseknou, aby
člověk ještě mohl vyjíst dužinu

Na Ko Mook jsme začali přemýšlet, že by to chtělo ještě i něco jiného než ostrovy a pláže a koupili jsme si letenku do Chiang Mai. Cestou jsme se stavili ještě na jednom ostrově - Ko Kradan, kde jsme strávili poslední plážový den. Ko Kradan byl z ostrovů pravděpodobně nejkrásnější co se týče moře a pláže, jinak to byl spíš zvláštní zážitek. Ten hlavní důvod je, že na tomhle ostrově nežijí vůbec žádní obyvatelé. Jsou tam čtyři hotely a jeden minimarket. Toť vše. A tohle vše samozřejmě třikrát dražší než všude jinde. Jeden den na nafocení opravdu nádherného moře stačil a my jsme druhý den ráno zamířili na sever Thajska. Týden u moře byl nádherný, já bych moře brala i déle, ale musí se uznat, že na thajských ostrovech člověk nepozná moc kultury, neochutná všechno to skvělé jídlo jako na pevnině a nezažije ruch večerních thajských měst.

Ale za vykoupání tady to stálo :)

long tail boats

Chiang Mai je hlavní město severního Thajska. Je mnohokrát menší než Bangkok a jak jsme zjistili, i mnohem sympatičtější. V Chiang Mai se nám opravdu líbilo. Na každém rohu tam je nějaký chrám, kde si člověk může trochu oddechnout od městského shonu. Jídlo a hlavně to pouliční bylo v Chiang Mai nejlepší z naší cesty...a taky nejlevnější. A i lidi nám přišli sympatičtější než na jihu a v Bangkoku.

Dibdee binder

Chrám a Kačer Donald s miskou nudlové polévky

tuk tuk

Z Chiang Mai zpět do Bangkoku jsme jeli nočním vlakem, což byl skvělý zážitek a taky jsme ušetřili noc v hotelu. Navíc to bylo opravdu pohodlné. V Bangkoku jsme pak už měli jen jednu noc před odletem do Moskvy a Helsinek. Celý výlet byl opravdu super. Hned jsme si řekli, že zimní únik z Finska by se měl stát tradicí, tak uvidíme, jestli se zadaří zase za rok. Já bych moc ráda. Nakonec ještě pár fotek, na které se ve článku nedostalo.