Stěhování do cizí země sebou nese dávku byrokracie, na to jsme všichni připravení a zvyklí a tak vůbec, trvalý pobyt je třeba ve Finsku už docela dobrý statut, za těch pár papírů to stojí. Jenže i ve Finsku někdy docela jde narazit. A i když já tvrdím, že všechno docela funguje, někdy mě něco naštve. A banky patří mezi ty instituce, které mě tu štvou.
Dnešní zážitek začal telefonátem z banky před měsícem, skoro to znělo nebezpečně. Že se mnou nutně potřebují dát schůzku. Trochu jsem se vyděsila a místo odmítnutí služeb, jsem kývla. Prý že aktualizace dat. Dneska byla smluvená schůzka na hlavní pobočce mé banky Nordea, v centru, skoro na hlavním náměstí Senaatintori. Přišla jsem tam, uřícená ze školy, z knihovny, břicho plné po obědě. Nálada na aktualizaci dat na bodě mrazu.
Neseděla jsem u přepážky, nýbrž si mě zavolala paní v kostýmku...zavolala "Popová" tak jsem pochopila, že to musím být já. Paní mě zavedla do své kanceláře, žádná přepážka...pěkně nóbl kancelář, trochu jsem se vyděsila, že fakt o něco jde.
A pak jsme během 5ti minut zaktualizovaly data. Dalších 25 minut probíhal rozhovor, který obsahoval tyto otázky (v přeházeném pořadí):
Paní: Platila jste někdy daně v Americe?
Šárka: Ne.
Paní: Na tohle se ptáme každého zákazníka...byla jste vy nebo někdo z vaší rodiny břehem posledních 12ti měsíců politicky aktivní?
Šsárka (s povytaženým obočím): Ne
Paní: Jaké služby máte na vašich jiných bankovních účtech v jiných zemích?
Šárka: Blekotání
Paní: Posíláte peníze mimo EU?
Šárka: Ne
Paní: Jaký je důvod vašeho pobyt ve Finsku a jak dlouho ve Finsku hodláte být? Proč? S kým?
Šárka: Blekotání, to se uvidí a podobně...
Paní: Co studujete?
Šárka: Univerzitu.
Paní: Obor, level, rok, kdy končíte?
......
Další otázky se týkaly jak jinak mého příjmu, mých studií, mé práce, mého soukromého života. Odpovědi vyžadovány relativně podrobně. Takhle to pokračovalo opravdu půl hodiny, nemohla jsem se zbavit dojmu, že běžného finského studenta se na takové otázky prostě neptají. Simo na mě pak doma zíral, že si nedokáže představit, že by se na takové otázky ptali Finů.
Jen tak pro informaci: pro otevření konta ve Finsku musíte mít pravidelný příjem, při otevření účtu je třeba mít smlouvu, která toto dokazuje. Otevření konta neznamená, že automaticky dostanete internetové bankovnictví. Já jsem internetové bankovnictví dostala až asi po dvou letech. Ve Finsku se také používají bankovní kódy pro identifikaci na internetových stránkách různých úřadů. Což já ale nemůžu využívat, protože jsem si kvůli tomu nenechala vystavit speciální id-kartičku na policii. Po třech letech, co mám u Nordey účet, jsem prostě nedostatečně identifikovatelná, abych tuto službu mohla využívat.
Nordea je přitom největší skandinávská banka, existuje i ve Švédsku a možná i v Norsku a Dánsku (neověřovala jsem, jak to přesně je). Každopádně opravdu nechápu, proč mají takový zájem lustrovat českou studentku, která má na účtě pár eur, za tři roky nebyla ani jednou v mínusu (což s mojí kartou stejně nejde), nevypadá, že by měla nějaké miliony pod polštářem z obchodu z drogami. Navíc mě ještě posadit do takové konferenční místnosti a nabízet mi kafe a čaj.
Celé mě to naštvalo, což ještě podtrhla totální neinformovanost o již 21-leté neexistenci Československa (musela jsem to paní vysvětlit, a to přitom koukala do mého pasu made in Czech Republic).
Po tomhle odzbrojujícím křížovém výslechu se paní s úsměvem zeptala, jestli bych chtěla probrat ještě něco jiného. Řekla jsem, že jsme myslím probrali moje personálie do největších detailů, a že by to mohlo stačit. Paní mě s úsměvem a omluvným "nowadays it's very byrocratic" vyvedla ze své kanceláře na světlo světa.
S oddechnutím jsem sedla na kolo a šlapala domů, aspoň, že dneska bylo tak krásně!