Určitě Vás všechny moc zajímá, čím se to vlastně letos v létě zabývám. Vždycky píšu jak si jezdím po práci na pláž, ale možná by se hodilo taky napsat, co to taky pořád pracuju.
Úkol je takový, že máme 4 stejné krabice s kartotéčními lístky knihovny viz foto. Dohromady je to přes 2000 lístků a knih. Katalog doteď existoval jen v papírové formě, no a my ho předěláváme do formy digitální. Takže vlastně přepisujeme informace z těch lístků do počítače. K tomu také dohledáváme doplňkové informace jako počet stran, místo vydání, nakladatele a další detaily. Další fáze projektu je zkontrolovat všechny knihy, které fyzicky existují v muzeu a zkontrolovat, jestli jsme vyhledali správné informace a zapsali vše tak, jak tomu opravdu je ve skutečnosti. Vzhledem k tomu, že samotné přepisování už zabralo dva měsíce práce, vypadá to, že druhou fázi nestihneme...budou mě muset buďto zaměstnat na delší dobu (což by se mi líbilo) a nebo to bude muset příští rok dodělat jiný student/praktikant.
Na projektu pracuju s paní S., je to paní knihovnice v důchodu, která mimo jiné vedla finskou národní knihovnu. Je moc milá, hodná a inteligentní, problém je ovšem v tom, že už není nejmladší a tak občas zapomene, na čem jsme se domluvily. Největší kámen úrazu je, že se rozhodlo, že se to bude psát ve Wordu. Což jsem po měsíci úpění zavrhla a začala jsem se učit Excel a následně paní S. přesvědčovat, že to všechno musíme předělat. Klikání na ctrl c ctrl v mám letos v létě opravdu po krk. Naštěstí jsem to zvládla docela v pohodě a teď už to jde jak po másle. Akorát jsme s tím ztratily tak tři týdny práce...no ale to k tomu taky patří, chybami se učíme, že :-)
Výhoda mé praxe (a jak jsem později pochopila zároveň nevýhoda) je financování - dva měsíce mi platí plat škola a jeden měsíc mi platí muzeum. Popravdě, muzeum by mělo někoho zaplatit pořádně a na dýl, kdyby chtělo mít profesionálně odvedenou práci. Já na tom samozřejmě spíš vydělám, ale na druhou stranu cítím, že pro muzeum jsem zkrátka levná pracovní síla. Od které se zároveň nečeká stoprocentně profesionální výsledek. Jsem za tu možnost stejně moc ráda a i v muzeu se tváří, že je vše super.
Musím ale říct, že je to vcelku přínosné i po stránce obsahové. Je to taková malá výprava do historie člověka, který historii sám tvořil. Jaké knihy ten člověk měl, které přečetl a které jsou naopak viditelně nepřečtené (mají nerozřízlé listy) nebo jakým významným státníkem jsou věnované. V těchto chvílích na mě dýchá historie a zapomínám na prokleté tlačítko ctrl.
Na závěr pár rad a poznatků, které můžou být užitečné:
1. Technická stránka věci je důležitá, ale není to všechno. Když není na výběr, je i špatně zorganizovaná práce lepší než žádná.
2. Tři měsíce klikání ctrl c ctrl v může vyústit v pěknou, velmi důležitou referenci a dobře vypadající bod v životopise. Taky je vždycky dobré svůj projekt prezentovat s náležitou důležitostí.
3. Seznamovat se v dobrých kruzích je zásadní! Čím víc lidí o vás (a o vašich schopnostech) ví, tím líp.
4. Práce z domu není vždycky tak super, jak se zdá. Je těžké si hlídat čas, je těžké se převlíknout z pyžama a hlavně je to tak trochu osamělá práce. Dlouhodobě by to pro mě asi nebylo.
Nuže, letos v létě dělám tři měsíce na projektu v muzeu Mannerheima (podle wikipedie celé jeho jméno v češtině zní takto : Maršál Finska, generál Carl Gustaf Emil, svobodný pán z Mannerheimu). Honosně se projekt jmenuje "Katalogizace knihovny". V praxi to znamená celodenní vysedávání u počítače s excelem, internetem a internetovými knihovnickými databázemi.
Úkol je takový, že máme 4 stejné krabice s kartotéčními lístky knihovny viz foto. Dohromady je to přes 2000 lístků a knih. Katalog doteď existoval jen v papírové formě, no a my ho předěláváme do formy digitální. Takže vlastně přepisujeme informace z těch lístků do počítače. K tomu také dohledáváme doplňkové informace jako počet stran, místo vydání, nakladatele a další detaily. Další fáze projektu je zkontrolovat všechny knihy, které fyzicky existují v muzeu a zkontrolovat, jestli jsme vyhledali správné informace a zapsali vše tak, jak tomu opravdu je ve skutečnosti. Vzhledem k tomu, že samotné přepisování už zabralo dva měsíce práce, vypadá to, že druhou fázi nestihneme...budou mě muset buďto zaměstnat na delší dobu (což by se mi líbilo) a nebo to bude muset příští rok dodělat jiný student/praktikant.
Na projektu pracuju s paní S., je to paní knihovnice v důchodu, která mimo jiné vedla finskou národní knihovnu. Je moc milá, hodná a inteligentní, problém je ovšem v tom, že už není nejmladší a tak občas zapomene, na čem jsme se domluvily. Největší kámen úrazu je, že se rozhodlo, že se to bude psát ve Wordu. Což jsem po měsíci úpění zavrhla a začala jsem se učit Excel a následně paní S. přesvědčovat, že to všechno musíme předělat. Klikání na ctrl c ctrl v mám letos v létě opravdu po krk. Naštěstí jsem to zvládla docela v pohodě a teď už to jde jak po másle. Akorát jsme s tím ztratily tak tři týdny práce...no ale to k tomu taky patří, chybami se učíme, že :-)
Výhoda mé praxe (a jak jsem později pochopila zároveň nevýhoda) je financování - dva měsíce mi platí plat škola a jeden měsíc mi platí muzeum. Popravdě, muzeum by mělo někoho zaplatit pořádně a na dýl, kdyby chtělo mít profesionálně odvedenou práci. Já na tom samozřejmě spíš vydělám, ale na druhou stranu cítím, že pro muzeum jsem zkrátka levná pracovní síla. Od které se zároveň nečeká stoprocentně profesionální výsledek. Jsem za tu možnost stejně moc ráda a i v muzeu se tváří, že je vše super.
Musím ale říct, že je to vcelku přínosné i po stránce obsahové. Je to taková malá výprava do historie člověka, který historii sám tvořil. Jaké knihy ten člověk měl, které přečetl a které jsou naopak viditelně nepřečtené (mají nerozřízlé listy) nebo jakým významným státníkem jsou věnované. V těchto chvílích na mě dýchá historie a zapomínám na prokleté tlačítko ctrl.
Na závěr pár rad a poznatků, které můžou být užitečné:
1. Technická stránka věci je důležitá, ale není to všechno. Když není na výběr, je i špatně zorganizovaná práce lepší než žádná.
2. Tři měsíce klikání ctrl c ctrl v může vyústit v pěknou, velmi důležitou referenci a dobře vypadající bod v životopise. Taky je vždycky dobré svůj projekt prezentovat s náležitou důležitostí.
3. Seznamovat se v dobrých kruzích je zásadní! Čím víc lidí o vás (a o vašich schopnostech) ví, tím líp.
4. Práce z domu není vždycky tak super, jak se zdá. Je těžké si hlídat čas, je těžké se převlíknout z pyžama a hlavně je to tak trochu osamělá práce. Dlouhodobě by to pro mě asi nebylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat