Vánoční prázdniny

Je to tu, po vyčerpávajících Pikkujoulu a helsinském shonu (jestli něco takového v Helsinkách vůbec může nastat), jsou tu vánoční prázdniny a já mám radost. Jsme v Imatře, u Simových rodičů, s námi jsou tu dvě kočky, hodně jídla, hodně sněhu a hodně stupňů pod nulou. Kupodivu jsem dostala poslední týden před Vánoci asi tak nejvíc práce za celý podzim, takže si připadám, že jsou prázdniny zasloužené. Je to možná taky tím, že pravděpodobně nevědomky prošvihávám nějaké deadliny do školy. Ale otevřít IS a přečíst si poštu se mi zdá moc pracné.
Jinak Imatra se vyznačuje tím, že se musí strašně moc relaxovat, každý den do sauny a nic moc se nedělá, takže ani neočekávám nějaké cool zážitky, o kterých by se tu dalo zmínit. Ale aspoň třeba vyfotím Joulupukkiho, který chodí stejně jako Ježíšek 24. prosince. A vlastně budu dělat bramborový salát, tak uvidíme, jak Finům pošmakuje.
Pěkný víkend přeju a doporučuji se zařídit tímto způsobem:

Pikkujoulu

Prosinec se ve Finsku nese ve znamení firemních večírků a předvánočních popíjení s kamarády. Já jsem měla minulý týden dva, jeden v práci a jeden u Martiny.

Ten v práci byl obzvláště výživný. Nějak jsem si představovala, že když budeme slavit u nás, v našich prostorách, tak se to bude nést ve znamení nealkoholického glöggi a perníčků, ale to jsem trochu naše kolegy podcenila. Nato, že nás bylo asi dvacet, jsme měli asi 10 litrů vína, 40 piv, 20 ciderů a obří bowli s celou Koskenkorvou. Musim se přiznat, že jsem to nějak nezvládla a ochutnala jsem od každého, což zapříčinilo to, že se mi žaludek ozval již v půl dvanácté :-) No nic, dobře to dopadlo, šla jsem domů ve dvanáct. Ještě mimo alkohol to byla "theme party": 80tá léta. Nafotili jsme tam s Annou a Jenny spoustu naprosto publikovatelných fotek, jenže když  jsem se po víkendu dala do hledání foťáku v práci, foťák byl k nenalezení a po týdnu stále zůstává pohřešován. Nikdo nic neví, asi si někdo z toho večera vůbec nic nepamatuje. Naštěstí aspoň tahle fotka se zachovala...z mobilu.

S Annou u Anny aneb pre-party + příprava + nafukování kytary

To bylo ve středu.

Ve čtvrtek byl Den nezávislosti, svátek, volno, vlajky všude, sněžilo.

V pátek pikkujoulu u Martiny, glöggi s vodkou a vínem, návrat domů v 6 ráno v sobotu. 

Je to náročné...

Glöggi - předvánoční nápoj numero 1 s rozinkama a mandlema a perníčkama. V obchodě se koupí v krabici jako šťáva, která se ohřeje a pak se do něj dá přidat skoro libovolný alkohol. Chutná to jak Vánoce...

Tento týden se nesl ve znamení pouze nealkoholového glöggi a taky svátku svaté Lucie. Lucia se slaví hlavně ve Švédsku a Norsku, ale tím, že se tu pohybuju v těch švédsky mluvících kruzích, tak je Lucia vysoce aktuální téma. Nevim jak ve Švédsku, ale tady se volí Lucia roku...skoro jako Miss. A to se děje v hlavním kostele v centru a pak je průvod městem, kdy ta Lucia má na hlavě takový věnec ze čtyř svíček. Zpívají se u toho tradiční písně a všichni mají svíčky. Tady je fotka z koncertu žáků nějaké švédské hudební školy z Helsinek u nás v práci. Zpívali fakt krásně! Kvalita fotky je hrozná, může za to ten, kdo ztratil foťák a já jsem to pak musela fotit na svůj mobil.

Lucia mini-koncert v Luckan

Fiskars

V pátek v Helsinkách napadlo asi metr sněhu, byla to fakt kalamita, sněhová bouře a všechno dohromady společně s kolapsem dopravním. Sněžilo dva dny v kuse a navíc pořád mrzlo...a mrzne, takže silničáři měli o zábavu postaráno. A já se chystám na brusle.

My v práci jsme měli taky o zábavu postaráno, protože jsme byli v sobotu na předvánoční exkurzi do vesnice Fiskars s projektem FIKA. Fiskars je vesnice, okdkud pochází kvalitní finské nářadí na zahradu i do kuchyně. Byla založena za účelem zpracování železné rudy někdy v 17. století za švédské nadvlády ve Finsku. Dneska se tu toho na místě už moc nevyrábí, je to spíš taková výstavní skříň různých umělců, malých obchůdků, bio a local produktů. Taky se tu pořádají různé workshopy a semináře. Všechny domy jsou krásné a staré a žádné typicky finské paneláky. Trochu jako skanzen je například domeček místního muzea. Na jednodenní výlet z Helsinek naprosto ideální.

Jinak mám velmi hektický týden, který by zítra měl završit pracovní večírek ve stylu 80tých let. Tak jsem zvědavá, neměla jsem čas vůbec nic shánět na sebe, tak budu asi dost improvizovat. Naštěstí u nás v práci byl dneska workshop tvoření šperků, na který ale bohužel skoro nikdo nepřišel, tak jsem si mohla zadarmo vytvořit myslím vcelku vhodně osmdesátkové náušnice. Docela jsem se taky dneska divila, kolik alkoholu se dneska nakoupilo na zítřejší párty. Hodně!

Fotky z Fiskars:

venkovní výklad v mínus deseti 

továrna na svíčky

Moje nové krásné Fiskars nůžky, určené speciálně na šití.

Zima je tu

Sníh, mráz, zima je tu. Snad se to tu tím sněhem trochu "rozjasní". Listopad je fakt měsíc tmy. Když se bavíme v práci, proč se všem chce pořád spát, proč je všechno divné a unavené, tak všichni odpovídají: listopad! Každopádně předpověď na další dva týdny vypadá, že tu bude bílo. Což je celkem fajn, ale na těch -12 bych si asi měla pořídit nějaké pořádné zimní vybavení. Jak si ho ostatně pořizuju už několikátou zimu a pak stejně mrznu...

Pěkný den přeju!

Seurasaari

Příjemný víkend je opět za námi a je tu opět nepříjemná neděle a myšlenky se ze sauny přesunuly na to, že zítra ráno musim vstát a pak ještě čtyřikrát, než zas bude víkend. Naštěstí se blíží dobré časy v podobě státního svátku 6.12., který vychází zrovna na čtvrtek a tak bude prodloužený víkend. A pak taky bude pracovní vánoční večírek a určitě další jiné vánoční večírky a Vánoce jsou vlastně přesně za měsíc.

V pátek jsme si udělali českou sauna party u Martiny. Přišla i Jana s Hynkem a řekla bych, že chodit do sauny je fakt asi to nejlepší, co se dá v listopadu dělat. Tenhle týden jsem byla třikrát!

No a dneska jsme vyrazili se Simem, Janou, Hynkem a Jirkou na Seurasaari, což je ostrov v Helsinkách. Mhd se tam člověk dostane za deset minut, pěšky za půl hodiny z centra. Je to tam fakt pěkný, zčásti kvůli tomu, že tam je skanzen. Sice přes zimu zavřený, ale staré dřevěné domky jsou pěkné i zvenku! Kolem dokola ostrova jsou stezky na procházky, člověk může taky zalézt do lesa a na jednom místě je venkovní ohniště/gril, kde si člověk může zatopit a opéct si buřta...párek se dá taky zakoupit v malé budce u ohniště. Suché dřevo nachystané ve voděodolné bedně. User friendly.

trénink na rodičovství :)

Scorpions

Scorpions je Simův dokument, co ho točil již 3 roky zpátky v Kambodži. A tři roky po natáčení je dokument hotový a tři roky po natáčení jsem zorganizovala jeho první veřejné promítání ve Finsku. Tak jsem na nás oba docela pyšná, protože se to povedlo moc pěkně. Samozřejmě, že to není jen moje práce, ale v rámci mé praxe v kulturním centru Luckan, jsem si tento projekt/promítání vymyslela, prosadila a s pomocí Sima a Elly (Aethyr aesthetics) zorganizovala.

Nakonec z pozvaných asi 100 lidí dorazilo zhruba 20, ale mezi hosty byla například Sambeau San-Koskitanner, která překládala celý natočený materiál do finštiny. Pak taky přijel Simův táta z Imatry a dorazila i moje česká kamarádka Jana. A fakt se to povedlo, je fajn mít z něčeho tak dobrý pocit!

Na trailer filmu se můžete podívat tady a na celý film v ČR si budete muset ještě trochu počkat. Ale dobrá zpráva je, že je už přijatý na mnohé festivaly po celém světě (Keňa, Indie, Uganda, Itále, Slovinsko a další). A už se těším na nějaké to české promítání!

SCORPIONS TRAILER [long] from Aethyr on Vimeo.

PS: ještě jedna pozitivní událost se stala v ten samý den - dostala jsem svoje finský ID-number, a jsem tedy registrovaná, že tu teď fakt bydlím! Po třech měsících běhání po úřadech a policii, to považuju za úspěch.

Grahamssemlor

na 20 grahamových bochánků:

5dl vody

50 g droždí

1 polévkovou lžíci soli

1 polévkovou lžíci medu

1 polévkovou lžíci oleje

1 dl otrub

6 dl grahamové mouky

5 dl pšeničné mouky

Postup:

5 dl vody ohřejeme na teplotu těla - 37 stupňů, do vody zamícháme droždí, olej, sůl a med. Pak do té tekutiny pomalu přidáme obě mouky a mícháme, až se těsto nelepí na okraje mísy. Těsto necháme hodinu kynout. Pak je potřeba těsto chvíli hníst na pomoučené ploše a následně vytvarujeme 20 houstiček. Necháme na plechu a pečícím papíru ještě půl hodiny kynout. Navrch můžeme nasypat slunečnicová semínka, potřeme vodou a posypeme ještě trochou grahamové mouky. Bochánky pečeme v předehřáté troubě na 250 stupňů 8-10 minut.

Konzumace:

Doporučuji máslo, sůl a zapíjet acidofilním mlékem.

Zajímavost:

Těch 9 bochánků, co vidíte na první fotce, je vyrobených z poloviční dávky těsta.

Druhá zajímavost:

Recept pochází ze švédské brožurky o obilí, zrní, otrubách, moukách...tohle tady fakt na severu umí, dělat pěkný brožurky. Pokud by někdo chtěl cvičit svůj jazyk a mozek zároveň, recept jsem vyfotila i ve švédštině :)

Švédský den

Dneska je 6.12. a ve Finsku se slaví "Svenska dagen" čili Švédský den. Nejsou to žádné velké oslavy, ale všude visí vlajky a tento den má oslavovat finsko-švédskou kulturu a jazyk. Zajímavé na tom však je, že na tento den připadá také jiný den a to je den Gustava II. Adolfa ve Švédsku. Správný student skavdinávských studií ví, že Gustav II. Adolf byl významný švédský panovník 17. století, který se zasadil za to, že se švédské království rozvíjelo a snažilo expandovat. Gustav však zemřel ve Třicetileté válce přesně tento den. Ve Švédsku si tedy připomínají velkého panovníka a jeho hrdinské činy v bitvě u Lützenu a tady ve Finsku se v ten samý den slaví den švédských Finů, švédského jazyka a kultury. Zajímavé, co?

Ve Švédsku se také pečou takzvané Gustav Adolfsbakelse. Vypadá to takto:

Ve Finsku jsem žádnou tradici se zákuskama nenašla, jen se zpívá píseň Modersmålets sång (něco jako píseň rodného jazyka). Ale my jsme měli v práci jednu akci, která se pečení stejně týkala...pekli jsme princeznin dort s malinovým krémem, mrkvové muffiny se zázvorem, sachr dort a jablečné muffiny. Bylo nás sedm a za dvě hodiny jsme napekli zákusky asi tak pro 30 lidí. Nakonec jsme to všechno museli ochutnat, takže to byla fakt cukrová bomba. A ještě jsme to zapíjeli citronádou s cukrem :-) A ještě jsme si odnesli každý 4 krabičky domů!

Fotky možná řeknou více než slova. 

Ještě bych se zmínila o organizaci Martha, která tenhle cukrový večer organizovala. Tato organizace byla založená už někdy v roce 1899 a byla založena pro aktivní, moderní ženy. Hlavní aktivity se zabývaly a stále zabývají domácností, vařením, úklidem, ekologií a tak podobně. Zní to trochu srandovně, ale věc se má tak, že je to tu fakt docela moderní a populární. Myslím, že i podle těch stránek je to poznat. Vydávají krásné brožurky např. o šetrném úklidu v domácnosti nebo o tom, jak používat bylinky nebo o obilí a různém zrní. Pro ty, co mluví švédsky doporučuju jejich recepty ;) No a taky mají tuto krásnou kuchyň, kde se konají různé kurzy a semináře. A tam jsme tohle všechno včera napekli. 

Takže trevlig gustavadolfsdagen och svenska dagen till alla!

Bylo ti 60? A byla si v Rusku?

...to mi říká táta, když si na něco moc stěžuju. 60 mi nebylo, ale v Rusku jsem byla. I když teda jen na skok. Ale přeci.
V pondělí jsme se vydali s Janou, Hynkem, Ondrou a Evou na výlet tohoto podzimu - do Petrohradu. Už jen to, jak Ondra sehnal lístky je zajímavé, neb je koupil na finském Slevomatu a stály pouhýh 15€. Jeli jsme trajektem v pondělí večer. Již první noc na trajektu byla povedená, pojali jsme to celkem velkoryse, koupili karibský rum (litr za 9 euro), který jsme pak propašovali na kabaret a následně diskotéku a šli spát ve 4 ráno. Na obrázku Olegové a Anny Kareniny z trajektu.

Trajekt z Helsinek do Petrohradu jede asi 10 hodin, protože jeho průměrná rychlost je asi 24km/h. Měli jsme tam kajutu pro 4 se sprchou a záchodem, takže to bylo úplně luxusní. Akorát pořádek se nám za ty dva dny udržet nepodařilo. 

Po probdělé noci jsme připluli do Petrohradu, kde nás na přístavišti přivítali páni muzikanti a odvoz do centra zadarmo. Opět luxus! Trochu jsme ale nepočítali s dvou hodinovým posunem času, takže jsme byli v centru asi ve 12. Ondra hbitě našel ruský fastfood, kde jsme okamžitě zakotvili na nějakou tu pelmeň, boršč, bliny a točený kvas. Bylo to fakt dobrý!

Posilněni jsme se vydali směr Zimní palác a Ermitáž. Dorazili jsme tam a asi jsme měli štěstí, protože jsme čekali na lístky asi jenom 15 minut a už jsme byli vevnitř. Studenti to tam mají mimochodem zadarmo. 

Uvnitř to je opravdu velkolepé, obrovské a krásné. Bohužel ty tři hodiny, co jsme tam strávili, ani zdaleka nestačily, abychom viděli a hlavně vstřebali všechno. Bylo to ale fakt perfektní!

moje oblíbená fotka 

Po tomto kulturním zážitku jsme se vydali trochu projít centrum, kouknout se do metra a obhlídnout pár kostelů. Celé to mám trochu v mlze, protože jsme na to měli asi tak 3 hodiny, bylo celý den dost šedivo a asi mínus 5 stupňů. Taky jsme si chtěli koupit párek v rohlíku, což byla sranda. Paní od párků nám řekla (spíš ukázala názorně podle obrázku), že ten nejlevnější za 30 rublů, si koupit nemůžeme...že jen ty za 50, 75 nebo 90. Přičemž na tom grilu měla úplně všechny...tak jsme si dali za 50, ona se na nás usmála svým celozlatým chrupem a řekla "davaj"...zaplatili jsme a dostali jsme párek za 50. 

paní párková

obdivovali jsme ruskou módu 

V šest hodin jsme zase museli být nastoupeni na transport zpět do přístavu a v sedm nám to odplouvalo. Strašně to uteklo a rozhodně se tam musím vrátit. Zajímavé bylo, že i za ten půlden jsme se stihli setkat se správnou ruskou neochotou a protivností. Jinak to byl ale výlet nadmíru povedený!

cestou nazpátek chumelilo